Exkurze do Osvětimi, která se konala 9. května 2017, ve mně zanechala plno pocitů a myšlenek. Popsat své pocity je těžké, obzvláštně o koncentračním táboru. Člověk tam musí jet sám a spatřit to všechno na vlastní oči, aby opravdu pochopil, jak strašné věci se tam děly.
Nejprve jsme navštívili koncentrační tábor Auschwitz. Při vstupu nás „uvítala“ brána se známým nápisem ARBEIT MACHT FREI (práce osvobozuje). Chodili jsme se dívat i do budov, ve kterých lidé žili. Nejhorší bylo vidět vitríny s vlasy, kufry, nádobím nebo s botami, jež patřily i malinkým dětem. To vše, co jsem viděla, vlastnili lidé, kteří zde ztratili svůj život. Celé to místo na mě působilo strašlivě. Jen zde zemřelo více než jeden milión lidí nejen na otravu krve, hlad nebo vyčerpání, ale většina z nich byla posílána do plynových komor nebo na místo, kde byli zastřeleni.
Po prohlídce Auschwitzu jsme jeli navštívit Březinku. Byla mnohonásobě větší a na pohled strašlivější. Zde jsme navštívili umývárnu, kde zhruba 400 000 lidí dostalo pouhých 40 minut na to, aby se umyli. Někteří lidé se neumývali půl roku nebo i déle, protože tu možnost nedostali. Poté jsme se šli podívat do budovy, kde vězni spali na dřevěných prknech obklopeni studenými cihlami i v zimě, kdy hodně mrzlo. Měli velmi málo místa.
Návštěva Osvětimi byla pro mě opravdu silným zážitkem. Myslím si, že by se tam každý člověk měl minimálně jednou za život podívat. Navrhuji, aby tato exkurze byla v naší škole povinná pro všechny žáky devátého ročníku.
Martina Czelisová, IX.C
Nahrávání ...
