Paní učitelka Vávrová nás v pátek „unesla“. Jinak se to říci nedá. Všichni jsme byli jejím vyprávěním natolik uneseni, že jsme ani nefotili. Ono taky fotit fotky, i když fantastické, není „ono“. Po záplavě fantastických informací došlo k záplavě druhé. Tentokráte nás zaplavil neodkladný pocit poctít Kanadu otiskem vlastní boty. Škoda jen, že tam obyčejná škodovka nedojede. I když není kodiak jako kodiaq. Naštěstí ti čeští nebaští špagety.
Tak tedy formulovat francouzštinu, „naanglit se“ učenštinu, sehnat kopu korunek a hurá za velkou louži do země javorového sirupu a listí.
Vážně i nevážně Vaši klubáci
Nahrávání ...
