Fotogalerie – Matematická soustředění

Matematické soustředění se potřetí a tentokrát již naposledy uskutečnilo v malebné přírodě Vysočiny nedaleko obce Zubří u Nového Města na Moravě v Rekreačním středisku BVV. Všichni jsme se moc těšili na společně prožité pěkné dny. Počasí nám velmi přálo, po chladných ojíněných ránech se nad lesem vždy vyhouplo sluníčko a my jsme mohli trávit většinu času venku v jeho hřejivých paprscích. Dopoledne jsme se věnovali zajímavým a zapeklitým matematickým úlohám, ani na naši mateřštinu jsme nezapomněli. A pak už hurá ven! Navzájem jsme pro sebe ve skupinkách připravili tři orientační závody přírodou, spojili jsme geometrii s výtvarným uměním a na louce vytvářeli nádherné obrazce ze spadaného listí, řešili jsme různorodé zajímavé úkoly. V úterý odpoledne jsme se vydali na výlet hlubokými lesy do 6 km vzdálené vesničky Odranec, z níž byl pěkný rozhled do krajiny. Pořádně nám cestou vyhládlo a těšili jsme se, jak si v této vesničce koupíme něco dobrého, ale... obchod byl jistě již dlouho zrušený, a tak jsme museli vydržet jen se skromnými zásobami. Byla to pro nás, kteří jsme zvyklí na stálý dostatek jídla, jistě dobrá zkušenost. Ve čtvrtek odpoledne jsme navštívili Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě. Expozice muzea se nám líbily, dozvěděli jsme se mnoho zajímavého. Večer vždy někdo z nás vyprávěl o svých koníčcích, Adélka a Tomáš nám povídali o svých rodných zemích, naučili nás i několik slov italsky a vietnamsky. Uspořádali jsme také turnaje v piškvorkách a luštění sudoku. A abychom nezapomněli na své zážitky, psali jsme si deník.

Všem se nám moc líbily strašidelné stezky odvahy, moc jsme si je užili. Velmi nás také zaujala šifrovací hra v přírodě. Z matematických her nás nejvíce bavilo skládání čtverců. Nejméně nás bavily hry jako třeba síť kvádru nebo vymýšlení algoritmů. Tento skvělý pobyt jsme zakončili super diskotékou. Trošku nám vadilo, že byl pobyt tak krátký! Chtěli bychom ho mít aspoň na týden 🙂

Nejdřív jsme měli jet do rekreačního střediska Hájenka, ale nakonec jsme odcestovali do rekreačního střediska Elseremo. Cestou na Hájenku se totiž odplavily mostky přes řeku Vláru, které jsme měli přecházet. Tak jsme všichni s dobrou náladou, ale i napjatí vyjeli 15. června. Jeli jsme vlakem přes Břeclav do Starého Města, kde jsme přestupovali, a jeli jsme do Brumova-Bylnice. Po cestě vlakem nás čekal minibus, který nás ve dvou várkách odvezl do hotelu. V něm jsme se ubytovali a šli jsme na oběd. Během matematického soustředění jsme zažili spoustu her a nejen díky nim i spoustu zážitků. Hráli jsme matematický poker, hloupého Honzu, noční hru se svíčkami, různé šifry, zapeklité matematické úlohy a další. Také jsme měli diskotéku. 🙂 Jeden večer jsme strávili u táboráku a opékali buřty. Navštívili jsme muzeum Ploština, v němž nám paní, která jako jediná žije a pamatuje tu hroznou a krvavou pomstu, popisovala, co se dělo. Všechny nás to moc zajímalo. Při odjezdu jsme se stavili na prohlídku hradu v Brumově, nazývaného strážní hrad Valašského království. Dozvěděli jsme se, že tu týden pobýval Karel VI. Strážce hradu nám ukázal střelbu z děla, a to speciálním čínským střelivem do brumovských kanónů. Po prohlídce nás odvezli na nádraží. Bylo 18. června, my opouštíme Vizovické vrchy a nastupujeme do vlaku. Celé čtyři dny jsme měli pěkné počasí, až během odjezdu "párkrát káplo". MOC SE NÁM TAM LÍBILO! (Klidně bychom tam zůstali…) Žáci VI.A a VI.C

Od 23. do 26. září se naše třída IX. D zúčastnila matematického soustředění v Bílých Karpatech. Jako učitelský dozor s námi jela naše třídní paní učitelka Trnková a pan učitel Stibor. Hned v úterý odpoledne, po příjezdu, jsme si vypočítali pár krásných příkladků, abychom nevyšli ze cviku a započali jsme turnaj. Že by si na nás tentokrát paní učitelka nic nevymyslela?! Kdepak! Po loňském turnaji v ringu tentokrát následoval turnaj s létajícími talíři - UFOBAL. Bohužel nějakou nešťastnou náhodou jsme hned první den nakřupli oba létající talíře, takže jsme hráli s takovými malinko upravenými polepovanými a posvářenými talíři. Ale taky se to dalo. Abychom se taky trochu činili, kluci dostali za úkol připravit večerní program. Bylo to přinejmenším velmi zábavné 🙂 Středeční dopoledne se neslo v duchu logiky. Terka, Ester a Katka na nás připravily pár záludných šifer. Odpoledne jsme se za deště vydali na středověký královský hrad Brumov. Pan správce byl velmi ochotný, takže nám popsal celou historii hradu a jeho důležitost v českých dějinách i s vtipnými perličkami a kdo chtěl, tak si mohl zkusit střílet ze středověké kuše. Mně osobně se to líbilo moc!! V Brumově jsme měli rozchod a učitelé byli tak hodní, že koupili dva nové létající talíře, aby se nám lépe hrálo. Po návratu tedy mohl turnaj pokračovat a poté následoval večerní program organizovaný učiteli. Ve čtvrtek dopoledne jsme opět potrápili hlavy a to nejen díky připraveným pracovním listům, ale také nás čekal tzv. matematický kufr, během kterého nadále probíhal turnaj. Bohužel opět nešťastnou náhodou oba dva nové talíře křuply. Když už jsme mysleli, že je po všem, někdo přišel s důmyslným nápadem…“budeme házet miskami od květináčů!“ Takže i přes veškeré překážky, turnaj opět mohl pokračovat. Odpoledne jsme se vydali na Slovensko. Do kopce, z kopce, do kopce, z kopce, přebrodit řeku…a byli jsme tam! Nazpět jsme to vzali zkratkou, ovšem… to znamenalo téměř kolmou cestu lesem, při které jsme byli rádi za jakýkoliv kořen, kterého se dalo chytnout. Ale na druhou stranu, aspoň se něco dělo a rozhodně jsme se při výšlapu nenudili! Tentokrát jsme večerní program organizovaly my, holky. Páteční dopoledne nás čekala poslední várka čísel a poté balení a úklid pokojů. Naobědvali jsme se, paní učitelka vyhlásila výsledky, celkově zakončila soustředění a poté hurá na vlak! Bylo to naše poslední matematické soustředění, takže doufám, že jsme si ho všichni náležitě užili a už se těším na školní výlet, který nás tento rok ještě čeká! Romana Kaplanová,XI.D

Nuže. Matematické soustředění. To je soustředění o matematice. Když k tomu přičteme třídu těch... těch... jak to slušně říct? ... těch tvorů z 8. D, jde o velmi zábavnou a zajímavou akci. Slovo "zábavnou" si přeberte po svém. Ale ano, byla to zábava a byly to skvělé tři dny, o kterých by bylo škoda nenapsat něco víc. První den, poté, co jsme přežili cestu v linii dopravných prostředků "vlak - autobus - vlak" a po zhruba jednom kilometru šinutí v podivném vedru, (hoši vymysleli skvělý slogan, jenž nás provázel celé soustředění. Šlo o tři stále opakovaná slova: Je to v cajku. Ale vážně, náš vrozený rytmus v těle a hudební sluch tomu dodal šmrnc, takže se povětšinou na nějaké výpravě kolem skupiny tvorů z 8. D ozývalo rytmické a inteligentní "Je to v cajku, je to v cajku, lalalala...") Ehm, zpět. Prostě jsme se už první den dostali živí a zdraví na chatu, kdo by to byl čekal. Ubytování bylo opravdu moc pěkné, jídlo dobré, koupelny a záchod přímo luxusní. Poté, co jsme se naobědvali a ubytovali byla matematická dílna... a dostáváme se pro mě k nejzábavnější části dne; turnaj v ringu. (A taktické člověče; prakticky člověče nezlob se, jen s trochu složitějšími pravidly pomocí žolíkových karet.) Ovšem turnaj v ringu, to bylo vskutku úžasné. Musím se pochlubit, dostala jsem se do dvojice s Viktorem, kterému... uznávám... ringo vcelku šlo. Vlastně mu víceméně šlo dost. Vlastně bych víceméně bez něj trhala samotná rekordy 0:15, ale každému jde něco, ŽE ANO, Viktore? Každopádně. I se skvělým hráčem Viktorem, mnou nyní zvaným Viktor RingoBoss, jsme rekord 0:15 jaksi... no prostě toto skóre (těch 0 bodů je pro nás, kdyby to někomu nedošlo) bylo. Díky Viktorovi to nebylo. Spíš víceméně díky mně. No ano, ale alespoň jsme byli nejzábavnější pár v ringu, komu se to jen tak povede, no? My dva se tak nesnášíme, že se máme skoro rádi! Tak jdeme dál. Po těchto zajímavých zážitcích byla večeře a výroba draků, které jsme následně pouštěli do oblak zítra; další den. No a najednou bylo zítra. Tedy den druhý. Snídaně, matematická dílna, procvičování šifer a morseovky a různých takových vymakaných kódů, oběd. Poté následovalo pouštění našich draků. To jsme se po dešti vyplazili na takový sympatický kopeček, který z mého pohledu spíš připomínal do nebe se tyčící Sněžku, a tam vypouštěli naše díla. Třeba asymetrický drak můj a Marušky, který se jmenuje Flek, protože jsou na něm fleky, chápete, takže je to prostě Flek, ani Kaňka, ani Knedlík, ale FLEK, vydržel letět něco přes 10 vteřin, ano, 10 VTEŘIN, cha! Jsme velmi kreativní žáci, kteří mají velmi kreativní a obětavé učitele, jenž nám rádi pomáhali, takže oblohu dokonce i na nějakou tu minutu, popřípadě na kratší časový úsek, zdobily i draci tvarů hvězd, pekáčů, vlasáčů s účesovým stylingem z krepového papíru podle poslední módy a spousta zajímavých jiných. Po dalším procvičování matematiky, večeři, večerní hře Sedmičky a jakési, řekněme, diskotéce, byl čas na náš soukromý útok. Aneb pokoj, jehož plnily čtyři křehké a vskutku nepubertální, rozumné a uvědomělé dívky (jména nebudeme zveřejňovat,) vracel klukům úder! Dle našeho krutého plánu, pokreslit jim obličejíčky takovými sympatickými barvičkami, no není to pěkné? Zážitek na celý den, byla by hrozná škoda se o něj nepodělit! Nastavily jsme si budík na čtyři ráno. Přichystaly jsme si šminky coby naše tajné zbraně. Měly jsme plán. Bylo to skoro jak v Mission Imposible s Tomem Cruisem a Jamesem Bondem v jednom. Takže jsme se vzbudily ve čtyři. Vykradly se tiše a nenápadně z pokoje, kam se na nás hrabe nějaký Bond! Otevřely jsme dveře u pokoje kluků, v jedné ruce mobil kvůli nějakému tomu světlu, v druhé tužkové stíny, řasenky a lesky na rty. Bond by zkolaboval závistí nad naší genialitou, geniální plán geniálních hlav to byl. Kdyby se ovšem hoši nezačali v postelích převalovat, podezřele brumlat a vydávat jiné podivné zvuky, které nastávají většinou při probouzení. A tak jsme začaly zdrhat. Cestou vykoply imaginárního Bonda z okna. Jedna z nás jaksi instinktivně třískla dveřmi od chlapeckého pokoje, což probudilo půlku baráku, na chodbě jsme se začaly hystericky řehtat, což vzbudilo druhou půlku baráku (kromě kluků, našich teoretických budoucích obětí, ti, jak se poději ukázalo, spokojeně pochrupovali dál,) a zamkly jsme se v pokoji. Jak se řeklo, geniální plán geniálních hlav. Hoši, vyspinkaní do růžova, ráno vůbec nic netušili. Den třetí. Tedy. V den třetí jsme po obědě odjeli pryč, kdo by to byl řekl. Bylo to úžasné matematické soustředění. Dohlíželi na nás pan učitel Stibor a naše třídní, paní učitelka Pavlína Trnková, kterým za celou třídu děkujeme, protože byli vážně skvělí a nedostali z nás infarkt. Určitě se těšíme na příští rok a jiné takovéto školní výlety! Kristýna Smrčková, VIII. D

Žáci ze VII.C jeli na matematické soustředění do Kutin. Pobyt v Kutinách trval od 20. 10. 2009 do 22.10 2009. 20. 10. 2009 jsme se vydali na cestu vlakem z Brna Králova Pole v 8.10 s paní učitelkou Mgr. Miloslavou Mužíkovou, Mgr. Alešem Kottkem a Janou Vlčkovou. Vystoupili jsme v Řikoníně v 8.45 a šli jsme do Rekreačního střediska KUTINY. Fotogalerie ze soustředění Řikonín je vesnice s 35 obyvateli a najdeme ji ve východní části Českomoravské vrchoviny, západním směrem od Tišnova. Obec se rozkládá na levém břehu řeky Libochůvky a je obklopena lesy. Jižním směrem od obce je v oblasti lesa a na břehu Libochůvky několik chat. Kolem severního okraje obce vede železniční trať na trase Brno - Havlíčkův Brod. První písemná zmínka o obci je z roku 1365. Rekreační středisko je umístěno v podhůří Českomoravské vysočiny, 40 km severozápadně od Brna, za městem Tišnovem směr Nové Město na Moravě. Nachází se v nedalekém údolí říčky Libochůvky, obklopeno lesy, a čistou nezasaženou přírodou. Když jsme se ubytovali a naobědvali, měli jsme 1. blok matematických dílen. Vystřihovali a lepili jsme geometrické útvary podle přesného postupu-algoritmu. Poté jsme šli na procházku, kde jsme zdolávali brody přes řeku Libochůvku a došli jsme k jednomu místu, o kterém nám pan učitel Kottek něco řekl. Bylo zajímavé z historie 2. světové války montováním válečných letadel. Po procházce jsme snědli večeři, která nám chutnala, a po ní následoval večerní program: hráli jsme hry. Večerka byla ve 22.00 hodin. 21. 10. 2009 Snídaně byla nachystaná v 8 hodin ve formě švédského stolu. Po snídani jsme měli 2. blok matematických dílen. Ze začátku jsme si dvakrát zahráli hru Matematico a snažili se nasbírat co nejvíce bodů. Potom jsme šli do lesa rýsovat po skupinkách geometrické obrazce do jehličí. Prvním třem týmům zadal pan učitel Kottek pár hádanek. Zanedlouho zbylé čtyři týmy narýsovaly obrazce a šli jsme na oběd. Po obědě byl polední klid. Kolem 13.45 jsme vyrazili na výlet, který se měl protáhnout, tak jsme si vzali s sebou svačinu. Šli jsme podél řeky Libochůvky a snažili se najít místo, kde bychom se mohli přebrodit. Nakonec kluci s panem učitelem Kottkem umístili do vody kládu, abychom mohli přejít. U dalšího brodu to zopakovali ještě jednou a šli jsme dál. Došli jsme k osadě Divoká růže a dostali jsme několik marshmallowů a někteří si je opekli nad ohněm. Pan učitel nám povídal o tomto pro něj zajímavém místě. Potom jsme si všichni zahráli matematickou hru stromovník (na stromech bylo rozmístěno 20 lístečků, na kterých byly různé příklady a cílem této hry bylo určit hodnotu otazníku, což se podařilo jenom někomu). Po hře jsme se vrátili mnohem pohodlnější cestou ke středisku. Po dobré večeři bylo vyhodnocení, jak jsme plnili úkoly a pan učitel nám řekl, jak poskytnout první pomoc, zásady o přežití v přírodě a zahráli jsme si další hry. Poté jsme šli na pokoje a následovala večerka. 22. 10. 2009 Ráno jsme měli po snídani 3. blok matematických dílen. Na závěr soustředění bylo celkové vyhodnocení a předávání cen za získané body v jednotlivých soutěžích i v celkovém pořadí. Také za pořádek na pokojích. Po obědě jsme šli na vlak. Chvíli jsme se učili pracovat s busolou, pak nasedli do vlaku a jeli do Brna. Katka Vaňková a Lucka Rusová ze VII. C