Na začátku školního roku mě dcera oslovila, zda bych jako dědeček vnoučka navštěvujícího mateřskou školu neměl zájem o zapojení se do projektu Babička a dědeček do školky, s tím, že bych párkrát dětem předčítal přímo ve školce. A já jsem se rozhodl, že to rád udělám, i proto, že tím vnoučkovi udělám radost.
Projektu jsem se zúčastnil jako jediný „pohádkový dědeček“ v naší mateřské škole a nakonec jsem dětem předčítal celkem čtyřikrát. Nejprve jsem si s dětmi při své návštěvě školky povídal o pohádce, kterou jim přečetli rodiče doma. Děti reagovaly na mé dotazy moc pěkně a dokázaly příběh interpretovat. A protože jsem měl text předem přečtený a někdy jsem v něm narazil i na slovíčka, jejichž význam by dětem nemusel být zcela jasný, snažil jsem se tato slova dětem vysvětlit. Děti měly rovněž za úkol nakreslit si do svého čtenářského deníku obrázek, který by měl souvislost s přečtenou pohádkou.
Po výše zmíněné první části návštěvy ve školce jsme se s dětmi pustili do čtení nového příběhu. Svou roli „pohádkového dědečka“ jsem bral zodpovědně a příběh si předtím doma přečetl, abych věděl, co za příběh vlastně budu předčítat, a také, abych tomu dodal trochu „dramatického“ ztvárnění. Děti poslouchaly velmi pozorně. Myslím, že se jim předčítání líbilo a i já jsem si těchto chvilek mezi dětmi užil. Líbila se mi dětská bezprostřednost a jejich otevřenost. Na druhou stranu měly děti ke mně, představiteli starší generace, úctu a respekt, což mě velmi potěšilo.
Projekt rozhodně považuji za velmi zajímavý a především přínosný. Vždyť četba je pro rozvoj osobnosti dítěte velmi podstatná. A pokud je projekt postaven tak, jak jsem jej měl možnost poznat, jsem jeho podporovatelem. Sám jsem byl v mládí vášnivým čtenářem.
Podle mého názoru rozvíjí četba dětí společně s rodiči doma vzájemné vztahy v rodině a rovněž se díky tomu i vyčlení tzv. rodinný čas, kterého je v dnešní době v mnoha rodinách pomálu. Stejně tak četba společně s babičkami a dědečky ve školce má svá vztahová specifika a považuji tyto chvíle za přínosné jak pro děti, tak i pro starší generaci babiček a dědečků.
A ještě jednu radost i starost mi děti udělaly. Když jsem děti potkal párkrát na procházce v rámci školky, dostalo se mi od dětí krásného pozdravu: „Dobrý den, dědečku“. Pouze vnuk byl trochu zaražený. Ale ujistil jsem ho, že opravdový dědeček jsem pouze jeho. Pro ostatní pouze „pohádkový dědeček“ pro čtení ve školce.
Radovan Hrázský
Nahrávání ...
