Začínáme brzkým probuzením a následným chystáním na následující, dneškem začínající dvoudenní výlet. Dneska byla docela zima, a tak oblečení do hor vyrážíme na místo srazu. Když jsme všichni na místě, všímáme si, že jen my, česká delegace, máme pohorky a pevné boty. Tento fakt nás trochu pobavil a spolu s ním jsme vyrazili na trochu podivný výlet.
Každý si pod slovem trip představí trochu něco jiného a Češi asi určitě. Princip tohoto výletu byl nasednout do autobusu a jet celou cestu, jen se občas zastavit, udělat pár fotek a pak pokračovat dále. Sice jsme viděli hromadu krásných míst, ať už z autobusu, nebo když jsme vystoupili, ale to není tak úplně ono. Ze všech míst, která jsme takto viděli, ve mně zanechala nejlepší pocit skalní soutěska, kterou jsme projížděli a zastavovali v ní. Bylo to opravdu úžasné, až děsivé kolem sebe vidět tolik skal a hor. No, nakonec jsme okolo páté dorazili do hotelu ve středisku Durău a asi si dokážete představit, jak jsme se cítili, když jsme vyrazili okolo osmé ráno. No, naštěstí jsme měli volno, a tak jsme vzali foťák a kameru a vyrazili na pořízení pár snímků okolí. Musím uznat, že krajina je tu opravdu úchvatná. Bohužel jsme naši vycházku museli ukončit, protože okolo sedmé jsme jedli. Po večeři pak byla velká párty v atmosféře karaoke a kulečníku. My jsme zpívali hromadně jako druzí v řadě a moc se nám s Matějem, jako klukům, nechtělo. No, nakonec jsme měli dobrou písničku, a to Don’t Worry, Be Happy. No, užili jsme si to i my, hlavně při občasném znění hudby a našeho bigbítu ve stylu našich spolužáků. Nebyla to jediná písnička Čechů, později se přidala Toulavá, bohužel už ale bez podpory pana učitele Stibora a Matěje. Náš večer pak pokračoval v místnosti vedle, kde byl kulečník. Tam se konalo mnoho utkání, ať už mezi námi Čechy, nebo více národy navzájem, či spolu. Ten poslední byl mezi mnou s Matějem proti jednomu klukovi z Bulharska a Andreovi, který ubytovává Matěje. Náš zápas bohužel skončil završením pana učitele Stibora, který nám prohrál hru, ačkoliv jsme předtím naprosto vyhrávali (půl hodiny nemohli trefit svoji kouli). Jeho poslední dva tahy nám zkazili hru, a to jen pouhé dvě minuty před půlnocí (hru bylo potřeba ukončit, abychom mohli jít spát). Zbytek dne a následující den jsme byli naštvaní, ale to už nechám dalšímu zapisovateli.
Laďa Řezáč
Nahrávání ...
